Tento článek navazuje na předchozí téma: leadership nelze přenášet ani kopírovat. Musí být navržen a rozvíjen na míru. Nyní se podíváme na to, proč nestačí pracovat s jednotlivci – a proč je klíčem práce se vztahy a dynamikou celého systému.

Tři slepé uličky rozvoje leadershipu

Za posledních 20 let se ve firemním světě objevily tři časté chyby v přístupu k rozvoji leadershipu:

1. Heroismus – Hledáme silného, charismatického lídra, který vše vyřeší. Tento model izoluje leadera a vytváří kult jedné osoby.

2. Kompetenční diktát – Definujeme ideálního lídra pomocí tabulek a matice dovedností. A pak „školíme“, aby lidé zapadli do šablony.

3. Best practices – Kopírujeme programy, které fungovaly jinde, aniž bychom zohlednili vlastní kontext, historii a budoucnost.

Každá z těchto slepých uliček ignoruje to zásadní: leadership není izolovaná kompetence jednotlivce. Leadership je kvalita systému.

Proč nestačí rozvíjet jednotlivce

Je to jednoduché. Můžete poslat člověka na nejlepší rozvojový program. Ale pokud se vrátí do firmy, kde:

• nikdo neposkytuje zpětnou vazbu,

• lidé se bojí říkat pravdu nahlas,

• vztahy jsou kompetitivní místo spolupracujících,

…pak nově získané dovednosti zapadnou prachem. Leadership je vztahový a kontextuální fenomén. Nestačí měnit jednotlivce – je třeba měnit interakce.

Leadership je dán kvalitou vztahů napříč organizací – uvnitř i vně

Proč vztahy rozhodují

Rozvoj jednotlivce má smysl jen tehdy, pokud se promítne do vztahové sítě, ve které daný člověk působí. Jinak zůstává izolovaným ostrovem. Vztahy jsou tím, co propojuje jednotlivé části systému – a čím vyšší je komplexita, tím více záleží na schopnosti spolupráce.

Daniel Goleman hovoří o sociální a vztahové inteligenci jako o dovednosti vnímat druhé, chápat kontext a volit adekvátní reakce. To však nestačí. V dnešním prostředí je třeba kooperativní inteligence – schopnost společně vytvářet řešení, sdílet odpovědnost a orientovat se na výsledek, který přesahuje jednotlivce. Peter Hawkins to nazývá WEQ – We-Intelligence.

"V organizacích už nestačí být chytrý sám za sebe. Potřebujeme být chytří spolu."

Tři slepé uličky ještě jednou

Abychom podtrhli, proč je třeba rozvíjet vztahy, připomeňme si tři slepé uličky:

1. Heroismus: víra, že vše závisí na jediné silné osobnosti. Výsledkem je vyhoření i omezená škálovatelnost.

2. Kompetenční diktát: snaha „nainstalovat“ do lidí kompetence, které je promění v ideální lídry – bez ohledu na to, v jakém systému působí.

3. Best practices: bezmyšlenkovité přebírání toho, co fungovalo jinde – bez respektu k vlastnímu kontextu, historii, vztahům.

Vztahy jako živá síť

Leadership v dnešním pojetí není jen o autoritě, vizi nebo komunikační zdatnosti. Je to o tkaní vztahové sítě, která umožňuje proudění informací, energie a smyslu. Vztahy jsou kanálem učení i změny.

Proto nestačí rozvíjet jednotlivce. Je třeba:

• vytvářet podmínky pro bezpečný a otevřený dialog,

• budovat důvěru napříč strukturami,

• rozvíjet schopnost spolurozhodování a spoluzodpovědnosti.

Leadership budoucnosti bude tak silný, jak silné budou vztahy, ze kterých vyrůstá.

Co konkrétně znamená vztahová inteligence v leadershipu?

Vztahová inteligence není jen schopnost vycházet s lidmi. V leadershipu jde o:

• schopnost vytvářet důvěryhodné vazby,

• umění vést rozhovory s respektem a otevřeností,

• ochotu přijmout rozdílnost perspektiv a stavět na nich.

Rozvíjí se v praxi – skrze sebereflexi, zpětnou vazbu, koučování, týmovou práci i krizové situace. A v nejistotě a změně je zásadní: právě tehdy se totiž vztahy buď lámou, nebo posilují.

Co ukazují zkušenosti z praxe?

• V jedné firmě měl top management skvělé individuální lídry – ale jejich spolupráce byla minimální. Výsledkem byla silná konkurence mezi týmy, fragmentace informací a ztráta důvěry. Strategické iniciativy se rozpadaly už ve středním managementu.

• Jiná firma investovala do týmového koučinku a zlepšení komunikace mezi manažery. Do půl roku vzrostla angažovanost, zrychlilo se rozhodování a snížil počet konfliktů.

Rozdíl nebyl v lidech – ale ve vztazích.

Proč nestačí jen rozvíjet jednotlivce?

Rozvoj jednotlivce bez změny systému často vede ke zklamání. I skvěle proškolený lídr se vrací do „staré vody“ – a buď se přizpůsobí, nebo odejde. Proto je klíčové ladit prostředí, vztahy, kulturu a zvyklosti.

Leadership není tanec sólisty. Je to orchestrace, která vzniká mezi lidmi.

Co říkají autoři, kteří se tím zabývají?

• Daniel Goleman: vztahová a sociální inteligence jako základ leadershipu budoucnosti.

• Barry Oshry: pokud lidé nechápou své systémové role (Top–Middle–Bottom), vznikají nedorozumění, frustrace a blame culture.

• Richard Boyatzis: klíčem k udržitelnému rozvoji leadershipu je vztahová rezonance – propojení, které inspiruje a posiluje.

A na závěr jedna metafora:

Leadership je jako elektrický obvod. Nestačí mít silné jednotlivé články (kompetentní lidi). Je třeba, aby mezi nimi proudila energie, informace a důvěra. Bez spojení systém nefunguje.

A jak připomíná Antonio Damasio, klíčem k rozhodování a jednání není jen rozum, ale i emoce, které se utvářejí ve vztahu k druhým. Spolupráce není racionální volba – je to vztahová, emocionální i biologická reakce.

Proto dnes nejde jen o vztahovou inteligenci – ta je nutným základem. Jde o něco víc: inteligenci spolupráce – schopnost společně tvořit, učit se a rozhodovat v podmínkách komplexity, rychlé změny a vzájemné závislosti.

Ve světě, kde jsou problémy propojené, řešení nejednoznačná a výsledky závislé na součinnosti mnoha aktérů, je spolupráce vyšší forma inteligence. Nejde o to být chytřejší než ostatní – ale být dost otevřený a moudrý na to, abych nebyl sám.

Inteligence spolupráce znamená:

• vidět svět očima druhých,

• umět jednat ve společném prostoru nejistoty,

• naslouchat, propojovat, a vytvářet dohodu tam, kde není jednoduché řešení.

• Peter Hawkins mluví o WeQ – schopnosti kolektivního vědomí a učení.

• Daniel Siegel o MWe – „my“, které není jen součtem „já + ty“, ale novou kvalitou systému.

"Leadership není jen o tom, co vím nebo umím. Je to o tom, co tvořím – spolu s druhými.

Jak říká jednoduchá pravda: „Spolu je víc než sám.“

A jak upozorňuje Edgar Schein, kvalita vztahů v leadershipu není jen o formálnosti nebo přátelskosti – ale o úrovni 2 – personalizovaném vztahu, kde si lidé navzájem dovolí být sami sebou. Právě v této rovině vzniká důvěra, otevřenost a ochota riskovat společné hledání nových cest."

To je výzva pro každého, kdo chce vést v dnešním světě: umět být součástí MWe, podporovat WeQ a tvořit prostředí, kde se leadership může objevit jako vztahový jev – nikoli jako výsledek pozice nebo moci.

Rozvoj vztahové inteligence = posílení vodivosti v systému. A tím i posílení kapacity leadershipu celé organizace.

Dnešní výzvy – komplexita, nejistota, rychlost změn – nevyřeší žádný jedinec. Vyřeší je kolektivní inteligence. A ta nevzniká z toho, že máme chytré lidi. Vzniká z toho, jak spolu ti lidé jednají, mluví, učí se a rozhodují.

Leadership je kvalita spojení, nikoli kvalita jednotlivce.

Leadership se nerodí „v někom“. Rodí se mezi námi. Je to kvalita vztahů, schopnost tvořit dohodu, nést společnou odpovědnost a jednat v souladu s tím, co si budoucnost žádá.

Co se opravdu vyplatí rozvíjet

• Vztahovou inteligenci – schopnost vnímat druhé, navazovat a rozvíjet důvěru, poskytovat i přijímat zpětnou vazbu.

• Inteligenci spolupráce – schopnost společně tvořit, učit se a rozhodovat v podmínkách komplexity, rychlé změny a vzájemné závislosti.

• Kolektivní učení – schopnost společně reflektovat, učit se z reality, korigovat směr na základě výsledků.

• Interakční kvalitu – jak spolu mluvíme, jednáme, rozhodujeme, reagujeme v náročných chvílích.

To vše je základem leadershipu 21. století. A právě zde začíná skutečná změna.

Otázky pro zamyšlení:

• Kde všude dnes sázíte na rozvoj jednotlivců – ale nevěnujete se vztahům?

• Které interakce ve vaší firmě mají největší vliv na výsledky?

• Co se ve vašem týmu nebo organizaci potřebuje změnit, aby mohl vzniknout jiný leadership?

• Nehledejme superhrdiny. Tvořme propojené týmy schopné zvládat výzvy spolu.