Tento článek navazuje na předchozí úvahy o tom, že leadership není rolí ani osobností – ale způsobem vztahování, spolubytí a rozhodování v systému. Nyní se podíváme na to, jak se mění samotné pojetí leadershipu ve 21. století – a proč je tato změna nejen žádoucí, ale nezbytná.

Už nestačí hledat spasitele

Dlouho jsme věřili, že firma potřebuje hrdinu: silného, rozhodného, inspirujícího lídra, který „má vizi“ a ostatní ji následují. Jenže dnešní realita je jiná. Komplexní, rychle se měnící a propojený svět už nedává prostor pro jednoho vševědoucího hrdinu. Ani Elon Musk, navzdory svému mýtu, by nedokázal uspět bez kreativity a loajality svých týmů – a i on naráží na limity, pokud ignoruje realitu nebo vztahy.

Spoléhat se na jednoho člověka znamená ignorovat komplexitu – a to už si dnes nikdo nemůže dovolit. Leadership 21. století není o sólovém výkonu. Je o schopnosti vytvářet prostředí, kde každý přispívá, myslí, rozhoduje a nese odpovědnost.

Jakto že se tak snažíte, a přesto to nefunguje?

Mnoho dnešních lídrů zažívá frustraci: dělají všechno „správně“ – mají strategii, akční plány, KPI, inovace. A přesto se výsledky nedostavují. Týmy nereagují. Změna stagnuje. A oni si v tichosti říkají:

„Co dělám špatně? Co ještě víc mám dělat?“

Odpověď často není v tom, co dělají – ale v tom, co už realita vyžaduje jinak. A to je klíč: nejde o to, co preferujeme, co jsme se naučili nebo co fungovalo dřív. Jde o to, co si žádá dnešek a hlavně zítřek. Nezměníme-li způsob, jak myslíme, jednáme a spolupracujeme, budeme dál přepracovaní a zklamaní. A nebudeme schopni tvořit budoucnost.

Co znamená vztahový leadership?

Vztahový leadership neznamená být měkký, emocionální nebo neřídit. Znamená chápat organizaci jako komplexní živý systém – tvořený vztahy a interakcemi. Nejen mezi lidmi, ale i mezi účely, hodnotami, strukturami a rozhodnutími.

Vztah je tok energie a informací mezi prvky systému. (D. Siegel)

Tento přístup sdílí i Edgar Schein, který ukazuje, že leadership a kultura jsou dvě strany téže mince – tedy že vedení je vždy zakořeněné ve sdílených hodnotách, normách a vztazích v systému. Barry Oshry dodává, že kvalita vedení je podmíněna systémovým kontextem a rolemi (např. napětím mezi Top–Middle–Bottom–Customer).

Richard Boyatzis pak přináší neurovědecké potvrzení: leadership není jen kognitivní, ale především vztahová zkušenost – lidé nás následují kvůli tomu, jak se díky nám cítí.

Vztahový leadership je tedy schopnost vnímat, ovlivňovat a rozvíjet kvalitu těchto toků – tedy jak spolu lidé mluví, přemýšlí, rozhodují, tvoří. Je to vedení zaměřené ne na kontrolu, ale na orchestraci systému – na vytváření podmínek, kde lidé mohou převzít odpovědnost a spolu tvořit.

Leadership jako odpověď na výzvy doby

Leadership 21. století není otázkou stylu. Je to odpověď na vývoj reality. V prostředí, které se rychle mění, je nejisté a propojené, nestačí centralizovaná moc nebo expertní znalosti. Potřebujeme:

• distribuovanou inteligenci,

• sdílenou odpovědnost,

• kooperativní učení.

To vše vzniká jen tehdy, pokud leadership přestaneme chápat jako pozici jednotlivce – a začneme ho tvořit jako kolektivní schopnost systému. Lídr se stává tím, kdo:

• umí předložit výzvu, která má smysl,

• vytváří prostor, kde se může vést dialog,

• pomáhá druhým převzít vlastnictví změny.

Bob Johansen připomíná, že budoucnost nebude předvídatelná, ale bude vytvářená těmi, kdo dokáží spolupracovat, iterovat a reagovat rychle. A Bill Sharpe ve své teorii Three Horizons ukazuje, že každý, kdo chce vést v turbulentní době, musí současně zvládat tři perspektivy: co se vytrácí, co vzniká a co potřebuje být chráněno.

Proč to nezvládnete sami – a není to selhání

Většina dnešních lídrů byla vychována v duchu individuální výkonnosti: „musím vědět“, „musím zvládnout“, „nesmím ukázat slabost“. Jenže právě tahle představa je dnes největší překážkou adaptace.

Je v pořádku nevědět. Je v pořádku být zaskočen. Je v pořádku hledat cestu s ostatními. Ale není v pořádku zůstat s tím sám.

Žádný mozek, žádný člověk nemůže unést komplexitu dnešního světa sám. Proto potřebujete partnera: někoho, kdo vám bude zrcadlem, sparingem, oporou. Ne proto, že selháváte – ale proto, že chcete uspět.

Otázky pro zamyšlení:

• Jaký leadership dnes tvoříte – vědomě i nevědomě?

• Jak moc se vaše organizace spoléhá na jednotlivce – a jak kultivuje vedení jako kvalitu systému?

• V čem potřebujete změnit nejen nástroje, ale především způsob myšlení a spolupráce?

Leadership 21. století je vztahová a systémová schopnost tvořit budoucnost spolu