7: Konec heroických lídrů. Začíná éra…
7: Konec heroických lídrů. Začíná éra kolektivního leadershipu.
Blog NeuroSystemika pro Leadership
Pokud cítíte, že doba volá po jiném typu vedení – tak nejste sami. A nemusíte na to být sami. Rádi vám budeme partnerem v hledání, objevování i uvádění vztahového leadershipu do života.
Tento článek navazuje na předchozí úvahy o tom, že leadership není rolí ani osobností – ale způsobem vztahování, spolubytí a rozhodování v systému. Nyní se podíváme na to, jak se mění samotné pojetí leadershipu ve 21. století – a proč je tato změna nejen žádoucí, ale nezbytná.
Už nestačí hledat spasitele
Dlouho jsme věřili, že firma potřebuje hrdinu: silného, rozhodného, inspirujícího lídra, který „má vizi“ a ostatní ji následují. Jenže dnešní realita je jiná. Komplexní, rychle se měnící a propojený svět už nedává prostor pro jednoho vševědoucího hrdinu. Ani Elon Musk, navzdory svému mýtu, by nedokázal uspět bez kreativity a loajality svých týmů – a i on naráží na limity, pokud ignoruje realitu nebo vztahy.
Spoléhat se na jednoho člověka znamená ignorovat komplexitu – a to už si dnes nikdo nemůže dovolit. Leadership 21. století není o sólovém výkonu. Je o schopnosti vytvářet prostředí, kde každý přispívá, myslí, rozhoduje a nese odpovědnost.
Jakto že se tak snažíte, a přesto to nefunguje?
Mnoho dnešních lídrů zažívá frustraci: dělají všechno „správně“ – mají strategii, akční plány, KPI, inovace. A přesto se výsledky nedostavují. Týmy nereagují. Změna stagnuje. A oni si v tichosti říkají:
„Co dělám špatně? Co ještě víc mám dělat?“
Odpověď často není v tom, co dělají – ale v tom, co už realita vyžaduje jinak. A to je klíč: nejde o to, co preferujeme, co jsme se naučili nebo co fungovalo dřív. Jde o to, co si žádá dnešek a hlavně zítřek. Nezměníme-li způsob, jak myslíme, jednáme a spolupracujeme, budeme dál přepracovaní a zklamaní. A nebudeme schopni tvořit budoucnost.
Co znamená vztahový leadership?
Vztahový leadership neznamená být měkký, emocionální nebo neřídit. Znamená chápat organizaci jako komplexní živý systém – tvořený vztahy a interakcemi. Nejen mezi lidmi, ale i mezi účely, hodnotami, strukturami a rozhodnutími.
Vztah je tok energie a informací mezi prvky systému. (D. Siegel)
Tento přístup sdílí i Edgar Schein, který ukazuje, že leadership a kultura jsou dvě strany téže mince – tedy že vedení je vždy zakořeněné ve sdílených hodnotách, normách a vztazích v systému. Barry Oshry dodává, že kvalita vedení je podmíněna systémovým kontextem a rolemi (např. napětím mezi Top–Middle–Bottom–Customer).
Richard Boyatzis pak přináší neurovědecké potvrzení: leadership není jen kognitivní, ale především vztahová zkušenost – lidé nás následují kvůli tomu, jak se díky nám cítí.
Vztahový leadership je tedy schopnost vnímat, ovlivňovat a rozvíjet kvalitu těchto toků – tedy jak spolu lidé mluví, přemýšlí, rozhodují, tvoří. Je to vedení zaměřené ne na kontrolu, ale na orchestraci systému – na vytváření podmínek, kde lidé mohou převzít odpovědnost a spolu tvořit.
Leadership jako odpověď na výzvy doby
Leadership 21. století není otázkou stylu. Je to odpověď na vývoj reality. V prostředí, které se rychle mění, je nejisté a propojené, nestačí centralizovaná moc nebo expertní znalosti. Potřebujeme:
distribuovanou inteligenci,
sdílenou odpovědnost,
kooperativní učení.
To vše vzniká jen tehdy, pokud leadership přestaneme chápat jako pozici jednotlivce – a začneme ho tvořit jako kolektivní schopnost systému. Lídr se stává tím, kdo:
umí předložit výzvu, která má smysl,
vytváří prostor, kde se může vést dialog,
pomáhá druhým převzít vlastnictví změny.
Bob Johansen připomíná, že budoucnost nebude předvídatelná, ale bude vytvářená těmi, kdo dokáží spolupracovat, iterovat a reagovat rychle. A Bill Sharpe ve své teorii Three Horizons ukazuje, že každý, kdo chce vést v turbulentní době, musí současně zvládat tři perspektivy: co se vytrácí, co vzniká a co potřebuje být chráněno.
Proč to nezvládnete sami – a není to selhání
Většina dnešních lídrů byla vychována v duchu individuální výkonnosti: „musím vědět“, „musím zvládnout“, „nesmím ukázat slabost“. Jenže právě tahle představa je dnes největší překážkou adaptace.
Je v pořádku nevědět. Je v pořádku být zaskočen. Je v pořádku hledat cestu s ostatními. Ale není v pořádku zůstat s tím sám.
Žádný mozek, žádný člověk nemůže unést komplexitu dnešního světa sám. Proto potřebujete partnera: někoho, kdo vám bude zrcadlem, sparingem, oporou. Ne proto, že selháváte – ale proto, že chcete uspět.
Otázky pro zamyšlení:
Jaký leadership dnes tvoříte – vědomě i nevědomě?
Jak moc se vaše organizace spoléhá na jednotlivce – a jak kultivuje vedení jako kvalitu systému?
V čem potřebujete změnit nejen nástroje, ale především způsob myšlení a spolupráce?
Leadership 21. století je vztahová a systémová schopnost tvořit budoucnost spolu
Zdroje a inspirace:
Peter Hawkins – Leadership Team Coaching, týmová odpovědnost za vedení
Daniel Siegel – MIND jako vztahový, sebeorganizační proces
Otto Scharmer – Theory U, vedení jako emergentní proces
Center for Creative Leadership – distribuovaný leadership
Edgar Schein – kultura a leadership jako dvě strany jedné mince
Barry Oshry – systémové role a napětí mezi částmi organizace
Richard Boyatzis – vztahová a emoční resonance v leadershipu
Bob Johansen – Leaders Make the Future, vize a akce v nejistotě
Bill Sharpe – Three Horizons, orientace v přechodových obdobích
NeuroSystemika – leadership jako kolektivní a smysluplná schopnost organizace
V příštím článku si ukážeme, proč nestačí rozvíjet jednotlivce – a proč každá firma potřebuje vlastní, originální způsob vedení zakořeněný v její kultuře, vztazích a smyslu.