Tento článek navazuje na předchozí úvahu o tom, proč bez zdravé kultury ani nejlepší strategie neuspěje. Nyní se podíváme blíž na samotný pojem leadership – a nabídneme jiný pohled, než bývá obvyklý.

Co když leadership není pozice, ale dynamika?

Mnoho lidí si leadership stále spojuje s konkrétní rolí – „lídr je ten nahoře“, „ten, kdo má vizi a směr“. Jenže v dnešním komplexním světě nestačí mít jednoho „vůdce smečky“. Leadership už není jen o jednotlivci – je o vztahu.

Leadership není něco, co vlastníme, ale něco, co se děje mezi lidmi. Je to způsob, jak spolu mluvíme, rozhodujeme se, učíme se, hledáme řešení. A právě tím se zásadně liší NeuroSystemické pojetí leadershipu: neptá se „kdo vede?“, ale „jak vedeme spolu?“

Tři úrovně leadership kultury: kde jste vy?

V předchozím blogu jsme popsali kulturu jako „neviditelnou půdu“, v níž vyrůstá každé strategické rozhodnutí. Stejnou roli hraje kultura i pro leadership: určuje, jak se u vás vede – bez ohledu na to, co je napsáno v organizačním schématu.

Kultura leadershipu není jen otázkou stylu nebo atmosféry. Je to hluboký systém přesvědčení, norem a vztahových vzorců, které určují, jak ve firmě skutečně funguje vedení lidí. A právě tato kultura musí odpovídat záměrům a strategii firmy – jinak strategii nepodpoří, ale zablokuje.

Leadershipová kultura se přitom vyvíjí ve fázích. Stejně jako jednotlivci procházejí vývojovými stádii, i organizace mají své vývojové úrovně vedení. Čím komplexnější, rychleji se měnící a nejistější je prostředí, tím vyšší úroveň leadership kultury je potřeba – aby bylo vůbec možné realizovat strategické cíle.

Podle Center for Creative Leadership i systemických škol můžeme leadershipovou kulturu chápat ve třech vývojových úrovních:

Podle Center for Creative Leadership i systemických škol můžeme leadershipovou kulturu chápat ve třech evolučních úrovních:

1. Závislost – Lidé čekají, až jim někdo řekne, co mají dělat. Vůdce je autorita, ostatní jsou vykonavatelé. Typická atmosféra: „Dokud mi to nikdo neřekl, nejdu do toho.“

2. Nezávislost – Každý nese odpovědnost sám za sebe. Vzniká iniciativa, ale také riziko fragmentace a rivality. Typické: „Já si jedu svoje, hlavně mi do toho nemluv.“

3. Vzájemná závislost – Vzniká schopnost sladit individuální odpovědnost se sdíleným smyslem a spoluprací. Lidé se učí vést i následovat, dle situace. Typické: „Tvoříme spolu – nikdo z nás není chytřejší než my všichni dohromady.“

Leadership není osobnost. Je to kvalita systému

V tradičním přístupu je leadership spojován s jednotlivcem – jeho vizí, odvahou, silou rozhodovat. Jenže v komplexním světě už nefunguje představa jednoho „supermana“. Výkon organizace neurčuje jen schopnost lídra, ale kvalita propojení mezi lidmi. Leadership je výsledkem interakce – ne individuality.

Leadership je emergentní jev – vzniká z interakcí mezi lidmi, nikoli z vlastností jednotlivce. Je to vztahový fenomén, ne pozice.

Daniel Siegel popisuje MIND (mysl) jako vztahový, sebeorganizační proces toku energie a informací. A právě tak můžeme chápat i leadership v organizacích: jako proces, kterým si tým nebo firma společně uvědomuje, co je důležité, a jedná v souladu s tím.

Tento přístup sdílejí i Peter Senge a Peter Hawkins – oba zdůrazňují, že schopnost systému učit se, vyvíjet se a koordinovat se (tzv. kooperativní inteligence) je důležitější než schopnosti jednotlivců.

Leadership není jen o jednotlivcích. Je o kvalitě vztahů, schopnosti spolu přemýšlet, hledat smysl, ladit se a vyvíjet. Všichni se podílejí – vůdci, následovníci, ale i smysl, který sdílíme. Vztah není veden jen leaderem – je tvořen všemi zúčastněnými.

Otázky pro zamyšlení:

• Kdo dnes určuje, co je u vás leadership? Jednotlivci, nebo týmová dynamika?

• V čem se vaše kultura opírá spíš o role – a kde už se rodí vztahové vedení?

• Co by se změnilo, kdybychom leadership začali chápat jako schopnost systému – ne jednotlivce?

Leadership není výsada. Je to způsob spolubytí.