Leadership nikdy nepřeroste myšlení, ze kterého…
Leadership nikdy nepřeroste myšlení, ze kterého vyrůstá.
Firmy často hledají důvody svých problémů v procesech, strategiích nebo nástrojích. Jenže skutečný problém leží jinde – v tom, jak lídři přemýšlejí o výzvách, které před nimi stojí.
Krize komplexnosti
Mnoho lídrů dnes naráží na limity svého myšlení. Výzvy, které mají před sebou, nejsou jen složité – jsou komplexní. A to je zásadní rozdíl:
Komplikované věci už známe. Jsou těžké, ale existují postupy, návody a experti, kteří je zvládnou.
Komplexní věci ještě nemáme zvládnuté. Nemáme na ně postupy ani návody. Musíme se učit, spolupracovat a hledat nové cesty.
Podobně je to i s dalšími rozdíly:
Technické problémy mají řešení v naší minulosti. Už jsme je vyřešili, jen musíme postup zopakovat.
Adaptivní výzvy řešení nemají. Vyžadují nové učení a změnu toho, jak fungujeme.
A konečně:
Polarity a paradoxy nejsou „pouhé“ problémy, která mají jedno nebo druhé řešení“. Jsou to napětí, která musíme udržovat pohromadě a čerpat z předností každé z variant najednou. Jenže mnozí k nim přistupují mechanisticky: vyberou jedno kritérium a rozhodnou, že „teď vyhraje rychlost, zítra stabilita“. Tak ale přicházíme o možnost proměnit zdánlivé rozpory v sílu, která nás posune.
Klíčová rovnice
Ve všech těchto případech platí jednoduchá logika:
Jak myslíme, takový je náš leadership. Jaký je náš leadership, takové jsou výsledky.
Pokud myslíme černobíle, budeme vést černobíle – a výsledky budou omezené. Pokud myslíme v synergiích, náš leadership dokáže otevřít nové možnosti – a výsledky budou růst.
Priceovy čtyři úrovně jako ilustrace
Colin Price a Scott Keller popsali čtyři úrovně myšlení, které to dobře demonstrují rovnici jak myslím, tak vedeme a také jsou následně výsledky.
Myšlení „buď – nebo“
„Já mám pravdu, ostatní se mýlí.“ Leadership direktivní, černobílý, dlouhodobě vyčerpávající.
V krizi funguje – přináší jasnost a rychlé rozhodnutí. Ale jinak dusí lidi a vede k odchodům.
Myšlení „něco za něco“
Kompromisy, politika, dohody. Leadership průměrný, energie se ztrácí ve vyjednávání.
Lidé ustupují jeden druhému, ale smysl práce se vytrácí. Výsledky spíše stagnují.
Myšlení v polaritách.
Uvědomíme si, že potřebujeme obě strany, ale snažíme se je balancovat (např. „něco pro zákazníky, něco pro úspory“).
Leadership už dává prostor lidem a je kreativnější než kompromis, ale pořád je to limitující – vždy něco získáme a něco ztratíme.
Myšlení v prostoru paradoxu (win-win, reframing).
Nehledáme rovnováhu, ale nový rámec, kde jedno posiluje druhé.
Vzniká spirála růstu, kdy např. výkon podporuje zdraví, zdraví podporuje výkon. Leadership tvoří synergie. Výsledky, energie i kultura rostou společně.
Dnešní problém firem není nedostatek strategie, ale úroveň myšlení lídrů. Pokud se na komplexní výzvy dívají jako na technické problémy a polarity řeší jako jednoduché volby, nikdy nemohou dosáhnout výsledků, které jejich firmy potřebují. Leadership nikdy nepřeroste myšlení, ze kterého vyrůstá – a proto musíme začít právě tam.